TJ Sokol Bučovice - ODDÍL VOLEJBALU

Děj nedělního odpoledne napsal sám život, protože ani při dobré vůli bych to nevymyslela.  Sraz byl jako vždy na parkovišti u Hermannů, s tím, že Marcelu nabereme po cestě. Jedno auto řízené Míšou V. již jelo na smluvené místo, kde měla Marcela čekat, tedy k zatáčce a 2.auto , které řídila Petra Markéta Hermannová ,  jelo ještě pro Dášu H.a pak teprve měly nabrat Marcelu. Plán probíhal dobře, až na to , že posádka  Petry si trochu nerozuměla. Zajeli sice k domu Marceli, ale ta zde nebyla. A nyní přichází ta zápletka. Jak se říká jedna o voze a druhá o koze a tak se stalo, že v domnění, že Marcela nasedla již do 1.vozu, odjeli bez ní. Jak nemilé bylo překvapení posádek obou vozů, že Marcela s námi není ( ani v kufru, ani pod sedadlem), ale stále stojí v zatáčce v Bučovicích. ( Mimochodem pokud půjdete někdo kolem, a ona tam stále bude, řekněte jí, že jsme z Orlovic už doma. ) A tak nám nezbylo odehrát zápas jen v 6-ti lidech a doufat, že se na kluzkém povrchu, který mají v Orlovicích nikdo nezraní nebo nedostane některá z nás úpal z horka, které zde panovalo. Ale co čert nechtěl, Petra v šatně zjistila, že nemá spodní část úboru neboli trenýrky. Následoval záchvat smíchu. (Asi ty kroupy , které Petru zranily předešlý den, přece jen nějaké ty následky zanechaly.) Ještě že si paní učitelka Iva vozí jedny  elasťáky náhradní. Tak jsme konečně mohly odejít na hřiště s cílem, že to vyhrajeme pro Marcelu.  Ale tady končila veškerá sranda.  Soupeřky se do nás pustily s plnou vervou a my jsme jim s naší opatrnou hrou nedokázaly vzdorovat. Ve 2.setu jsme sice konečně začaly hrát volejbal a dokonce i vedly, ale nebyly jsme schopné dát poslední vítězný bod, což mě trochu vytočilo ( ta slovenská krev je prevít, holky sorry). Nakonec jsme tedy prohrály 0:3 a odešly smutně do sprchy.